Autorka příspěvku představuje z nejrůznějších úhlů pohledu česko-polské vztahy, zejména v posledních dvaceti pěti letech. Od stručné prezentace diplomatických či obchodních vztahů přechází k aktuálním lektorátům bohemistiky Domu zahraniční spolupráce MŠMT na polských univerzitách a dalším vysokoškolským pracovištím, na nichž je čeština vyučována. Pozornost zaměřuje také na české krajanské spolky působící v Polské republice, např. spolek v Zelově. Seznamuje s vybranými kulturně-osvětovými organizacemi, webovými stránkami, literárními vydavatelstvími nebo kulturními festivaly, z nichž některé fungují i díky podpoře příhraniční a přeshraniční spolupráce.
JITKA BIELEŃ
Už několikrát jsem psala pro AUCČJ texty o problémech výuky blízkých jazyků, jako jsou čeština a polština, tentokrát se zaměřím na různé formy česko-polských vztahů. Mým cílem není představit veškeré česko-polské relace, to ani není možné, spíše bych chtěla načrtnout dlouhodobé oblasti česko-polských vlivů a spolupráce.
V materiálech polského statistického úřadu (GUS, 2002, 2011, 2021) ke Sčítání lidu, domů a bytů je v roce 2002 zachyceno 386 osob české národnosti, v roce 2011 už to bylo 2 833 osob, přičemž česky domy mluvilo 1 451 rodin. V roce 2021, kdy proběhlo poslední sčítání, se počet Čechů a česky mluvících obyvatel žijících na území Polska zvýšil na 7 818 osob a další údaje nejsou k dispozici. Tito lidé nejčastěji žijí ve Slezském, Mazovském a Dolnoslezském vojvodství a také tradičně v obci Zelów, kde existuje místní krajanský spolek (viz níže).
Zastupitelské úřady
Hlavním zastupitelským úřadem České republiky na území Polské republiky je Velvyslanectví ČR ve Varšavě. Aktuálně (rok 2026) je velvyslancem doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D. Priority zastupitelského úřadu České republiky ve Varšavě lze najít na webové stránce velvyslanectví a patří mezi ně: „všestranné posilování dobrých sousedských vztahů mezi Českou republikou a Polskem; prohlubování politického dialogu o otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky a otázkách týkajících se politik a spolupráce v rámci EU; rozvoj intenzivních ekonomických a obchodních vztahů, hledání nových investičních příležitostí; spolupráce v energetice; podpora přeshraniční spolupráce; spolupráce České republiky a Polska v rámci V4 a propagace České republiky“. Velvyslanectví zajišťuje také konzulární služby pro občany České republiky; regionální vízové centrum pro Polsko, Lotyšsko a Litvu a věnuje se rozvoji spolupráce sektorových ministerstev (více viz odkaz Velvyslanectví, 2026).
V Polsku působí také osm českých honorárních konzulátů. Nacházejí se v Bydhošti (Kujavsko-pomořské vojvodství), v Lodži (Lodžské vojvodství), Lublinu (Lublinské vojvodství), v Opolí (Opolské vojvodství), v Poznani (Velkopolské vojvodství), v Řešově (Podkarpatské vojvodství), ve Štětíně (Západopomořanské vojvodství) a ve Vratislavi (Dolnoslezské vojvodství). Každý konzulát „poskytuje pomoc českým občanům, kteří se ocitli v nouzi v důsledku mimořádné události hodné zvláštního zřetele, jako je např. hospitalizace, autohavárie, odcizení nebo ztráta finančních prostředků nebo cestovních dokladů, náhlé úmrtí blízké osoby, omezení osobní svobody a jestliže občan sám není schopen řešit vzniklou situaci. Podporuje česko-polskou spolupráci, zejména v oblasti regionálních institucí, kulturních a společenských akcí. V oblasti ekonomické spolupráce se zaměřuje na železniční, leteckou dopravu a logistiku“ (přesněji viz odkaz konzulární služby, 2026).
Obchodní spolupráce
Důležitou roli v česko-polských obchodních vztazích hraje program EU nazvaný Interreg Čechy – Polsko 2021–2027 zaměřený na analýzu a řešení přeshraničních problémů. Hlouběji je zde zpracována např. problematika záchranářského systému příhraničních krajů a vojvodství, ekologických problémů příhraničních regionů, zvýšení mobilnosti obyvatel těchto regionů, turistického ruchu, přeshraniční spolupráce obcí, vzdělávacích a kulturních institucí a také posílení přeshraniční spolupráce malých a středních podniků (detailněji viz odkaz Interreg, 2026).
Další institucí je Česko-polská obchodní komora v Ostravě, právnická osoba sdružující české a polské obchodní společnosti. Podle statutu Komory je jejím cílem „přispívat k rozvoji obchodních vztahů a spolupráci českých a polských subjektů. Komora má za úkol podporovat obchodní a hospodářské vztahy mezi Českou a Polskou republikou, hájit zájmy českého hospodářství v Polské republice, zájmy polského hospodářství v České republice a podporovat oprávněné zájmy svých členů…“ (více viz odkaz Obchodní komora, 2026).
České a polské ministerstvo vnitra také společně zaštiťují projekt Česko-polské fórum, jež podporuje univerzitní nebo neziskový sektor. První Memorandum o porozumění podepsali v roce 2008 ministři Radosław Sikorski a Karel Schwarzenberg (podrobněji viz odkaz Česko-polské fórum, 2026).
Na okraj zde uvádím (subjektivně) vybrané příklady firem a výrobků, se kterými se lze setkat na trhu v Malopolském vojvodství: z dopravního sektoru jsou to např. RegioJet (do května 2026) nebo firma LeoExpress, z oblečení např. Alpine pro. Známá jsou zde také krmiva pro kočky Eminent nebo Fitmint. Častými produkty dováženými z ČR do Polska jsou např. čokoláda Studentská pečeť, olomoucké tvarůžky nebo jogurty firmy Olma. K populárním nápojům patří Kofola nebo minerální voda Magnesia a samozřejmě nelze vynechat pivo. V současnosti lze v malopolských obchodech koupit např. značky Holba, Prazdroj, Litovel, Budvar a další.
Vzdělávací instituce
Nejdůležitější spolupráce ve vzdělávací oblasti probíhá v oblasti vysokoškolského vzdělávání a je zajišťována Domem zahraniční spolupráce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zkratka DZS MŠMT (více viz odkaz DZS, 2026), jenž financuje univerzitní lektoráty, kam je z ČR vysílán lektor českého jazyka. Tato bohemistická pracoviště se nacházejí v Katovicích (Uniwersytet Śląski w Katowicach), Krakově (Uniwersytet Jagielloński w Krakowie), v Lodži ( Uniwersytet Łódzki), Poznani (Uniwersytet im. Adama Mickiewicza w Poznaniu), ve Varšavě (Uniwersytet Warszawski) a také ve Vroclavi (Uniwersytet Wrocławski).
Mezi další současná polská bohemistická pracoviště patří Opolská univerzita (se studijním programem Bohemistyka antropologiczno-kulturowa), Akademie aplikovaných věd v Ratiboři (Filologia czeska), Univerzita v Bílsku-Bílé (Filologia czeska) a také Federacja Uczelni Aglomeracji Warszawskiej w Wołominie (Filologia czeska).
Sama delší dobu působím v Krakově, proto si dovolím připomenout významné krakovské bohemisty, mezi něž patří např. slavista a bohemista prof. Tadeusz Lehr-Spławiński (Polska – Czechy. Dziesięć wieków sąsiedztwa, 1947; Gramatyka języka czeskiego, 1950), lingvistka prof. Teresa Zofia Orłoś (Czesko-polski słownik zdradliwych wyrazów i pułapek frazeologicznych, 2003; Czesko-polska pozorna ekwiwalencja językowa, 2004) a také literární vědec a bývalý velvyslanec v ČR, prof. Jacek Baluch (Czescy symboliści, dekadenci i anarchiści przełomu XIX i XX wieku, 1983).[1]
Další vybrané významné osobnosti polské bohemistiky přelomu 20. a 21. století jsou např. lingvisté z Varšavské univerzity, prof. Janusz Siatkowski a prof. Mieczysław Basaj (Bohemizmy w języku polskim, 2006), na Opolské univerzitě pak literární vědkyně prof. Joanna Czaplińska (Dziedzictwo robota. Współczesna czeska fantastyka naukowa, 2001) nebo lingvistka doc. Grażyna Balowska (Światy ukryte w słowach. Z zagadnień semantyki leksykalnej w czeszczyźnie, 2023). Slezskou univerzitu reprezentují např. bohemista a slavista doc. Dariusz Tkaczewski (Ottův slovník naučný na tle czeskiej tradycji leksykograficznej: encyklopedia – twórcy – język, 2013) nebo slavista prof. Andrzej Charciarek (Polskie i czeskie napisy publiczne. Stylistyka i pragmatyka, 2023). Jinou důležitou osobností je dlouholetý vedoucí bohemistiky na poznaňské univerzitě Adama Mickiewicze, lingvista prof. Mieczysław Balowski (společně s doc. Evou Mrhačovou z Ostravské univerzity Česko-polský frazeologický slovník, 2009; Obraz świata w czeskich frazeologizmach : (wybrane zagadnienia), 2018). Na bohemistice v německém Lipsku pak působí komparativní jazykovědkyně a lingvodidaktička prof. Danuta Rytel-Schwarz (Polityka językowa w Europie a certyfikacja języka polskiego i czeskiego, Jazyková politika v Evropě a certifikace polštiny a češtiny, 2008).
Na tomto místě si dovolím přejít od vybraných bohemistů k jazyku a velmi stručně popsat obohacování polské slovní zásoby bohemismy, protože více než tisícileté jazykové kontakty tvoří jeden ze základních pilířů kontaktů mezi našimi kulturami. V 10. –13. stol. polština přejímala z češtiny křesťanskou terminologii, vybraná jména, názvy dní, církevních svátků apod. Ve 14. stol. byly do polštiny přejímány termíny z oblasti státní administrativy, práva nebo ekonomie a kromě toho mnoho názvů každodenních předmětů a slovní zásoba spojená se způsobem života, vzdělávání a vědy. Uvědomíme-li si, že na přelomu 15. a 16. stol. byla čeština vzorem pro rodící se spisovnou polštinu a na královském hradě Wawel v Krakově polská šlechta mluvila česky, nepřekvapí nás, že se vztah k češtině objevuje i v polském překladu jedné z nejvýznamnějších knih o výchově ideálního renesančního šlechtice s názvem Polský dvořan Łukasze Górnického.
V 17. a 18. století došlo k oslabení česko-polských vztahů, i jazykových, které byly nahrazeny kulturními vzory z Itálie a Francie. Až na přelomu 19. a 20. stol. se do polštiny v souvislosti s tím, kdy lidé hledali práci na Haliči, dostala vybraná obecně česká slovní zásoba a později také sportovní terminologie. Novější přejímky z češtiny do polštiny jsou často spojené s kulturními stereotypy, např. knedle, Pepiki, laska, rumcajs nebo szwejk. V každém případě lze v dnešní polštině napočítat kolem 1600 bohemismů v centrální slovní zásobě, jejichž význam je ale často vůči významu českého slova posunut. Vezmeme-li v úvahu, že základní slovní zásoba pro úroveň A1 podle SERR je asi 1 500 slov, je zřejmé, že mezi češtinou a polštinou bude zásadním problémem mezijazyková interference a falešní přátelé. Více k danému tématu lze najít např. v publikaci polské bohemistky Teresy Zofie Orłośové (1993) nebo v článku polonisty Jaroslava Malického (Malicki, 2017).
Kulturně-osvětové organizace
Tradičním krajanským spolkem je Sdružení Čechů v Polsku – Stowarzyszenie Czechów w Polsce v obci Zelov, kde se usídlili potomci českých bratří, kteří sem přicházeli v průběhu 17. a 18. století. Jako krajanský spolek Sdružení získává příspěvky od polského Ministerstva vnitra, díky nimž zajišťuje provoz celoročního kulturního zařízení pro děti, mládež i dospělé (více viz Sdružení, 2026). Jsou zde promítány filmy, probíhá zde výuka českého jazyka a další kulturní aktivity. Zájemce o hlubší informace o české komunitě v Zelově odkazuji např. na článek Piotra Wróblewského (1996) nebo na článek Grażyny Balowské (2018).
Zřejmě nejvýznamnější roli v oblasti kultury i vzdělávání plní České centrum ve Varšavě, jehož ředitelem je v současnosti filmový vědec a polonista Petr Vlček. České centrum ve Varšavě bylo založeno v roce 1949 společně s druhým „informačním střediskem“, jak byla tehdy dnešní Česká centra nazývána, v Sofii, a jedná se tedy o jednu z dvou nejstarších institucí tohoto typu (podrobněji viz odkaz České centrum, 2026). České centrum ve Varšavě pořádá kurzy českého jazyka, organizuje výstavy, koncerty, autorská čtení, debaty a další kulturní akce – jako příklad uveďme v souvislosti s probíhajícím rokem Václava Havla akci Čteme Havla nebo předchozí Rok české hudby, popř. společný projekt Českých center, vytvořený v době covidové epidemie, věnovaný významným českým ženám. Důležitou činností centra je také prestižní překladatelská Cena Suzanny Roth udělovaná polským studentům bohemistiky za překlad moderní české literatury.
K těmto oficiálním institucím lze přiřadit také festivaly. Sem patří především filmový festival Kino na Granicy / hranici organizovaný už více než dvacet osm let v Českém Těšíně (více viz odkaz Kino na Granicy, 2026), vedený Sdružením Kultura na hranici (Stowarzyszenie Kultura na Granicy) a Sdružením přátel Těšínska, z.s., a pravidelně podporovaný z výše uvedeného projektu Česko-polské fórum, nebo i Višegradského fondu. V posledních devíti letech je festival rozšířen o sekci Literatura na Granicy / hranici (podrobněji viz odkaz Literatura na Granicy / hranici, 2026).
Kromě festivalů nelze zapomenout na vydavatelskou práci podporující překlady české literatury, proto je zde třeba zmínit polská vydavatelství bohatě publikující překlady české beletrie. Jsou jimi např. vydavatelství Afera (více viz odkaz Afera, 2026) vydávající českou prózu psanou ženami, mj. romány Kateřiny Tučkové, díla Petry Hůlové, Petry Soukupové, ale i knihy Marka Šindelky, Petra Šabacha nebo i Zdeňka Jirotky. Nemalou roli na polském knižním trhu hraje vydavatelství Książkowe klimaty, které v řadě Czeskie klimaty zprostředkovává prodej knih v češtině a také nabízí překlady české beletrie, např. děl Jaroslava Rudiše, Anny Bolavé, Jana Štiftra, Radky Denemarkové, Markéty Pilátové a mnoha dalších. Dalším z nakladatelství je vydavatelství Atut, v jehož nabídce jsou překlady knižních titulů Jiřího Kratochvíla, Martina Machovce, Violy Fischerové, Dalibora Dobiáše nebo Tomáše Přidala.
Byla by škoda neuvést na tomto místě také polské novináře a spisovatele, kteří propagují českou kulturu a čechofilství. Jsou jimi např. Mariusz Szcygieł, jehož sbírka reportáží Gottland (2006) byla přeložena do více než deseti jazyků, a jeho další kniha, Zrób sobie raj (2010) vyšla česky o rok později jako Udělej si ráj (2011). Dalším žurnalistou je Mariusz Surosz, autor opakovaně vydávané publikace Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów (2010) nebo Ach, te Czeszki (2015), který bydlí v Praze a pracuje tam jako průvodce. Následující autorkou je např. Izabela Wałaská a její zatím třikrát vydaná dvoujazyčná kniha Polopravdy a mýty o Polácích a Češích, čili historky přímo ze života (2018), ve které se věnuje hlavně národním stereotypům a rozdílům v mentalitě obou národů.
Na závěr uvedu vybrané facebookové stránky polských nadšenců a čechofilů. Zdůraznila bych, že čechofil ne vždy znamená odborník a že webových stránek tohoto typu je poměrně mnoho. Jedním z nejpropracovanějších facebookových účtů je bezpochyby stránka Jestem czechofilem (více viz odkaz Czechofil, 2026), kde se autor věnuje nejčastěji historickým tématům, ale i české kuchyni, tradicím apod. Jiné stránky, které lze najít, jsou např. Czechofile (odkaz viz Czechofile, 2026), kde se svolávají kolegové a přátelé a plánují společné zážitky, anebo jeden z mnoha účtů věnovaný výuce českého jazyka jako cizího – Język czeski dla Polaków (více viz Język czeski dla Polaków, 2026).
Pokud člověk nebydlí v pohraničí, obvykle se k česko-polským kontaktům přistupuje z pohledu stereotypů. Na základě toho se traduje, že těchto kontaktů je malé množství. Doufám, že jsem v tomto článku ukázala, že česko-polské vztahy jsou mnohostranné a mnohovrstevnaté, od oficiálních k přátelským. Tyto kontakty probíhají po mnoho let v oblasti politiky, zahraničního obchodu, široce chápané kultury, jazyka i literatury a také osobních vztahů. Uvědomuji si, že tento výčet nemůže být úplný a prosím laskavého čtenáře o případné doplnění.
LITERATURA
Balowska, Grażyna (2018). Obcy czy inni? Czesi w Zelowie. In Bohemistyka 18/3, s. 275–288. Dostupné z: https://pressto.amu.edu.pl/index.php/bo/article/view/14240 [2. 7. 2026]
Bieleń, Jitka (2019). Krakovská bohemistika. In: Krajiny češtiny. DZS MŠMT. Dostupné z: https://www.dzs.cz/sites/default/files/2020-08/Krajiny%20%C4%8De%C5%A1tiny%202019.pdf [2. 7. 2026]
Malicki, Jarosław (2017). Vliv češtiny na polštinu. In: Karlík, Petr – Nekula, Marek – Pleskalová, Jana (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny.
Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/VLIV ČEŠTINY NA POLŠTINU [2. 7. 2026]
Orłoś, Teresa Zofia (1993). Tisíc let česko-polských jazykových vztahů. Kraków: Uniwersitas.
Szcyzgieł, Mariusz (2006). Gottland. Wydawnictwo Czarne.
Szcyzgieł, Mariusz (2010). Zrób sobie raj. Wydawnictwo Czarne.
Surosz Mariusz (2010). Pepiki. Dramatyczne stulecie Czechów. Wydawnictwo Czarne.
Surosz Mariusz (2015). Ach, te Czeszki. Wydawnictwo Czarne.
Wałaska, Izabela (2018). Poloprawdy a mýty o Polácích a Češích, čili historky přímo ze života. Zaolzie potrafi, z. s.
Wróblewski, Piotr (1996). Česká menšina v Polsku: proměny významu češství v Zelówě (poznámky z výzkumu). In: Český lid Vol. 83, No. 1, s. 39–45. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/i40098459 [2. 7. 2026]
Internetové odkazy:
Afera (2026). Dostupné z: https://www.wydawnictwoafera.pl/ [2. 7. 2026]
Atut (2026). Dostupné z: https://www.atutoficyna.pl/ [2. 7. 2026]
Česko-polské fórum (2026). Dostupné z: https://mzv.gov.cz/cesko-polske_forum/cz/memorandum/index.html [2. 7. 2026]
České centrum (2026). Dostupné z: https://warsaw.czechcentres.gov.cz/ [2. 7. 2026]
DZS (2026). Dostupné z: https://www.dzs.cz/ [2. 7. 2026]
Czechofile (2026). Dostupné z: https://www.facebook.com/czechofile/?locale=pl_PL [2. 7. 2026]
Czeskie klimaty (2026). Dostupné z: https://czeskieklimaty.pl/ [2. 7. 2026]
GUS – Hlavní polský statistický úřad (2002). Dostupné z: https://stat.gov.pl/files/gfx/portalinformacyjny/pl/defaultaktualnosci/5738/4/1/1/nsp2002_ludnosc_stan_i_struktura_demograficzno_spoleczna.pdf [2. 7. 2026]
GUS – Hlavní polský statistický úřad (2011). Dostupné z: https://stat.gov.pl/spisy-powszechne/nsp-2011/nsp-2011-wyniki/ludnosc-i-gospodarstwa-domowe-stan-i-struktura-spoleczno-ekonomiczna-czesc-i-ludnosc-nsp-2011,11,1.html [2. 7. 2026]
GUS – Hlavní polský statistický úřad (2021). Dostupné z: https://stat.gov.pl/aktualnosci/informacje-o-wynikach-narodowego-spisu-powszechnego-ludnosci-i-mieszkan-2021,422,1.html [2. 7. 2026]
Interreg (2026). Dostupné z: https://www.cz-pl.eu/ [2. 7. 2026]
Jestem czechofilem (2026). Dostupné z: https://czechofil.com/ [2. 7. 2026]
Język czeski dla Polaków (2026). Dostupné z: https://www.facebook.com/jezyk.czeski.dla.polakow [2. 7. 2026]
Kino na Granicy / hranici (2026). Dostupné z: https://www.kinonagranicy.pl/; www.kinonahranici.cz [2. 7. 2026]
Konzulární informace (2026). Dostupné z: https://mzv.gov.cz/warsaw/cz/konzularni_informace/index.html [2. 7. 2026]
Literatura na Granicy /hranici (2026). Dostupné z: https://www.kinonagranicy.pl/literatura/9-literatura-na-granicy/ [2. 7. 2026]
Obchodní komora (2026). Dostupné z: https://www.opolsku.cz/zakladni-informace/ [2. 7. 2026]
Sdružení Čechů v Polsku (2026). Dostupné z: www.czesi.org [2. 7. 2026]
Velyslanectví ČR (2026). Dostupné z: https://mzv.gov.cz/warsaw/pl/informacje_o_ambasadzie/index.html [2. 7. 2026]
[1] Více k tradici krakovské bohemistiky lze najít např. v článku J. Bieleń (2019).
Jitka Bieleń vystudovala češtinu, němčinu a ruštinu na Západočeské univerzitě v Plzni, kde pracovala a také ukončila doktorské studium bohemistiky na Katedře českého jazyka a literatury FPE. Poté absolvovala polonistiku na FF Jagellonské univerzity v Krakově. Zkušenosti s výukou češtiny pro cizince, tvorbou a plánování kurzů získala nejen v ČR v homogenních i heterogenních kurzech nejrůznějších úrovní (kurzy nízkoprahové, skupinové, individuální, víkendové a letní školy), ale i v Německu nebo v Polsku (na lektorátu MŠMT na Varšavské univerzitě v letech 2006–2007 a na Jagellonské univerzitě v Krakově v letech 2011–2022). Podílela se na tvorbě metodiky výuky češtiny jako cizího jazyka na úrovni A1 podle SERR, na grantu Evropské komise Deafport, spolupracovala s Národním ústavem pro vzdělávání. Vydala monografii Vy to všechno slyšíte? A rozumíte tomu? Univerzália a specifika poslechu s porozuměním (2023) a do češtiny přeložila fejetony Jiřího Pilcha Nenávratně ztracené leváctví (2018). Na Jagellonské univerzitě v Krakově je nyní zaměstnána jako vědecko-didaktická pracovnice na Katedře českého a lužického jazyka. Odborně se zaměřuje na češtinu jako cizí jazyk, lexikologii a česko-polské jazykové vztahy. Publikuje v českých i zahraničních odborných časopisech. Žije v Krakově.
Článek byl pro AUČCJ napsán k 92. konferenci 7. 3. 2026.
