Tento příspěvek představuje inovativní přístup k výuce češtiny jako druhého jazyka (ČDJ) s důrazem na zapojení pohybu, emocí a reálného kontextu. Metodika vychází z principů Total Physical Response (TPR[1]) a postupně graduje k dramatické improvizaci a tvorbě digitálního obsahu. Článek se zaměřuje na konkrétní techniky, které usnadňují integraci žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ), snižují jejich stres a budují jazykovou sebedůvěru skrze hravost a prožitkové učení. [1] Metodika Total Physical Response (TPR), kterou v 70. letech minulého století zavedl James J. Asher (Asher, 2009), vychází z předpokladu, že osvojování druhého jazyka probíhá efektivněji, pokud je ústně sdělovaný podnět okamžitě spojen s fyzickou reakcí.
SIMONA FOŘTOVÁ
Úvod a geneze projektu
Projekt „Čeština v pohybu“ vznikl v květnu 2022 na Základní škole Zárubova v Praze 12 jako intuitivní reakce na potřebu začlenit nově příchozí žáky, kteří často čelili traumatu a komunikační bariéře. Primárním cílem nebylo jen předat gramatická pravidla, ale především uvolnit a zklidnit děti v bezpečném prostředí. To, co začalo jako cesta k integraci, přerostlo v celoškolní fenomén, který vyvrcholil vznikem školního nahrávacího studia a nárůstem zájmu o výuku napříč všemi ročníky.
Metodika TPR a prostor pro výuku
Metoda TPR (Total Physical Response) tvoří základ výuky, kde je slovo neoddělitelně spjato s pohybem. Žáci při učení pouze nesedí v lavicích; ale tančí, hrají divadlo a tvoří animace textů. Výuka se postupně přesunula z klasických tříd do nově upravené školní knihovny, která nabízí relaxační zóny, interaktivní technologie a prostor pro nelineární práci. Četnost využívání nejrůznějších aktivit – výtvarná tvorba, hudební prvky, dramatizace textu apod. by měla odpovídat osobnostnímu nastavení vyučující/ho. Metoda je postavena ve značné míře na autentickém projevu vyučující/ho i žáků. Zejména z tohoto důvodu se u starších žáků velmi dobře osvědčuje práce s digitálními technologiemi.
Praktické aktivity: Od rutiny k improvizaci
Klíčem k úspěchu je rituál a rytmus. Každá hodina začíná recitací stále se opakujících veršů, autorkou označených jako „Votvírák“. Volba veršů záleží na preferencích vyučující/ho i na potřebách skupiny[2].
Při workshopu byl začátek hodiny předveden na textu: Ahoj, teď SE otočíme/zatočíme, ahoj, teď SI poskočíme, ahoj, teď SI zatleskáme, ahoj, teď SI zamáváme, ahoj, teď SE pozdravíme, ahóój…
Básnička je doprovázena gesty, která pomáhají zpevnit správné použití zvratných zájmen se a si. Již během prvních lekcí si žáci zapamatují význam sloves a zvládnou recitaci doplnit adekvátním pohybovým doprovodem. Během nácviku choreografie žáci velmi rychle pochopí rozdíl mezi pojmy „otočit“ a „zatočit“. V praxi se ukázalo, že nejvíce času potřebují žáci k vytvoření správné vazby „sloveso + zvratné se/si“. Při výuce se osvědčilo vytvořit pro obě zájmena zvláštní gesto, které žáky nasměruje ke správnému spojení. Naopak, pokus graficky znázornit skladbu básně: vazba „sloveso + se“ je první a poslední, na pozici 2-4 používáme vazbu „sloveso + si“ žáky spíš znejistila.
Následuje práce s pohybovými básničkami (při workshopu byla použita veršovánka „Léto už je tady“, vytvořená s pomocí AI), kde se žáci učí barvy, slovesa pohybu a emoce. V hodině žáci text několikrát opakují. Při prvním čtení vyučující předvede žákům svou choreografii. Při dalším opakování textu si žáci mohou choreografii měnit a dotvářet, důležité je, aby choreografie byla jednotná. Cílem je vyvolat živou diskusi mezi žáky.
Vrcholem metodiky je dramatizace. Scénku lze tematicky zaměřit na probíranou látku, např. z dějepisu nebo vlastivědy, oblíbenou pohádku nebo nácvik každodenních situací. Pro workshop byla vybrána scénka „Rodinný oběd“. Scénář na dané téma byl vytvořen za pomoci AI, což umožňuje vytvářet učební materiály přímo na míru konkrétním skupinám.
Dramatizace textu probíhá ve třech fázích:
- Čtení textu.
- Akce s rekvizitami.
- Improvizace (např. zásah učitele v roli číšníka s informací, že objednané jídlo došlo).
V první fázi se žáci zaměřují výhradně na pochopení textu. V druhé fázi je čtení textu doplněno manipulací s rekvizitami. Poslední fáze je zaměřena na improvizaci. Žáci se musí přizpůsobit změně iniciované vyučující/m, zároveň mohou být také iniciátoři změny. V této fázi je primární interakce mezi žáky i vyučující/m.
Inovativní práce s chybou
Práce s chybou je pojata jako didaktický nástroj, nikoliv trest. Při výuce ČDJ se osvědčily tyto techniky:
- Zrcadlení (Recasting): Učitel v roli zopakuje větu žáka ve správném tvaru bez přerušení plynulosti.
- Prstová gramatika: Každý prst představuje slovo, což pomáhá vizualizovat slovosled.
- Vizuální semafor: Neverbální signály pro hlasitost či opravu.
- Hra na popleteného číšníka: Učitel záměrně dělá chyby, které žáci s radostí opravují, čímž si zvyšují sebedůvěru.
„Čeština v pohybu“ ukazuje, že výuka češtiny pro školou povinné žáky-cizince může být příjemným vybočením ze školní rutiny, na které se žáci těší. Propojení pohybu, divadelních technik, moderních technologií (podcasty) a bezpečné práce s chybou vytváří ideální podmínky pro rychlé a přirozené osvojení češtiny a otevírá širokou škálu možností cíleného rozšiřování slovní zásoby podle potřeb vzdělávacích plánů, což umožňuje žákům-cizincům uspět i v předmětech bezprostředně souvisejících se znalostí jazyka, jako jsou například prvouka, vlastivěda nebo dějepis.
LITERATURA
[1] Metodika Total Physical Response (TPR), kterou v 70. letech minulého století zavedl James J. Asher (Asher, 2009), vychází z předpokladu, že osvojování druhého jazyka probíhá efektivněji, pokud je ústně sdělovaný podnět okamžitě spojen s fyzickou reakcí.
[2] Při workshopu byl použit jeden z textů z metodiky učebnic Domino, nakl. Wolters Kluwer
Mgr. Simona Fořtová (Základní škola Zárubova v Praze 12) je absolventkou oboru historická sociologie na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity a pedagogiky pro II. stupeň a střední školy na pedagogické fakultě téže univerzity. Dlouhá léta působila jako lektorka češtiny pro cizince v jazykové škole Glossa. Od roku 2022 působí na základní škole v pozici učitelky češtiny pro cizince (ČDJ). Ve své pedagogické činnosti se odborně zaměřuje na výuku češtiny jako druhého jazyka (ČDJ) se specifickým důrazem na integraci žáků s odlišným mateřským jazykem. Ve své praxi, kterou realizuje na základní škole, úspěšně propojuje pohybové metody (TPR) s prvky dramatické výchovy a moderními digitálními nástroji. Cílem její práce je vytvářet bezpečné, podnětné a hravé prostředí, které žákům pomáhá odbourat komunikační bariéry a budovat přirozenou jazykovou sebedůvěru.
Článek byl pro AUČCJ napsán k 93. konferenci 16. 5. 2026.
