Inkluzivní vyjadřování a bezpečný prostor ve škole

Ve vztahu k rostoucímu násilí na základních a středních školách je třeba zaměřit pozornost na jazyk a komunikaci. Příspěvek se tudíž věnuje jazykovým fenoménům, které narušují příznivé klima ve třídě, produkují napětí, hierarchizují děti a studující podle pohlaví a etnik, nebo dokonce podrývají autoritu vyučujících, zejména učitelek. Patří k nim genderové jazykové stereotypy v mluvní interakci i v učebních textech, zahrnování osob pod takzvané generické maskulinum, nerovné zacházení se jmény dívek a chlapců a osob s odlišným rodným jazykem, a v neposlední řadě též necitlivé pojednávání LGBT+ osob. Kritická reflexe těchto jevů a cílená práce s nimi příznivě ovlivňuje klima ve třídě, životní volby dětí i status vyučujících. Bližší informace jsou dostupné z internetu pod hesly inkluzivní vyjadřování nebo inkluzivní jazyk v češtině a dalších jazycích.

 

JANA VALDROVÁ

Společnost, škola a jazykové problémy k řešení

Na sklonku roku 2023 šokovala veřejnost střelba studenta Karlovy univerzity, jenž zavraždil 14 lidí, většinou studentek, a pak obrátil zbraň proti sobě. Patnáctou obětí byla matka jedné ze studentek, která neunesla ztrátu dcery a vzala si život. Útok se stal „momentem zlomu“, jak píše A. Svadba (2025)[1]; ukázal, že škola není zdaleka oním bezpečným prostorem, za jaký byla dosud považována. Podobná událost se stala v Rakousku v červnu 2025 a byla rovněž první svého druhu: bývalý žák gymnázia ve Štýrském Hradci zastřelil devět studujících ve věku 14–17 let a jejich učitelku, kterou osobně znal. K násilí mezi dětmi na českých školách konstatoval (tamtéž) Krizový informační tým při MV ČR v květnu 2025:

„Za poslední dva roky vzrostla násilná trestná činnost páchaná dětmi o 25 procent. Při porovnání ledna 2024 a ledna 2025 se děti dopustily čtyřikrát více násilných deliktů – ze 22 případů na 92. U mladistvých ve věku 15 až 17 let vzrostl počet násilných činů z 458 v roce 2021 na 707 v roce 2024. U dětí mladších 14 let došlo k nárůstu z 237 případů na 427 ve stejném období.“

Položme si otázku: Co z toho vyplývá pro vyučující češtiny jako cizího jazyka (ČCJ)?

Žákovské týmy se vyznačují rozmanitostí pohlaví a genderu, sociálního statusu, úrovně motivace a kompetencí. Migrační původ se k těmto aspektům přičítá, a to ne vždy v pozitivním směru. Jinými slovy, žákyně a žáci s migračním původem mají o jeden problém navíc. Potřebují si budovat a upevňovat identitu v novém kontextu. Úkolem vyučujících ČCJ je proto umět pracovat s diverzitou týmu tak, aby nejen nepřekážela, nýbrž aby byla chytře využita ve prospěch týmu. Žákyně a žáci z jiného kulturního prostředí mohou totiž to naše české obohatit o cenné informace ze zemí svého původu, mohou šířit porozumění mezi národy a pojetí jinakosti jako pevné součásti týmu. Vyučující jim pomohou tím, že rozpoznají potenciálně rizikové faktory komunikace, budou je umět eliminovat a osvojí si inkluzivní vyjadřování, což je takový způsob zacházení s jazykem, jenž podporuje vstřícnost a respekt vůči všem. Z hlediska skupinové dynamiky je třeba se zaměřit na následující jazykové fenomény jako zdroje potenciálního napětí:

 

  1. Genderové stereotypy v jazyce

S genderovými stereotypy se setkávají hlavně dívky a ženy v každodenním životě a často v nečekaných souvislostech. Na oslavě Dne dětí 1. června 2025 v městské části Praha 12 si některé dívky při tanečním vystoupení základní školy v rámci své formace musely po dešti kleknout do louže; moderátor zavtipkoval, že se připravují na vytírání podlahy v budoucí roli hospodyňky. Reprodukoval tak stereotyp ženy, jíž přísluší výkon domácích prací. Rodiče dětí si stěžovali na zastupitelstvu.

Genderové jazykové stereotypy jsou (v různých jazycích) ukotveny ve formě známých kolokací a idiomů. V češtině jsou to ženská logika, žena patří k plotně, muž je lepší šéf, opozice muž-živitel a žena-pečovatelka, silné a slabé pohlaví, racionální muž a emocionální žena a mnoho dalších. Z některých se vyvinuly koncepty: blondýna je spojována s hloupostí, žena za volantem údajně ovládá řízení vozidla hůř než muž, zlatokopka je partnerka bohatého muže. Drtivá většina těchto stereotypů, zvaných též sexismy zobrazuje ženy negativně, což koresponduje s rolí jazyka jako sociálního konstruktu patriarchátu.

V „jemnější“ formě narážíme na stereotypy také v učebnicích ČCJ[2]. Příklady jako Tatínek pracoval a maminka uklízela. a Nejvíc času trávím asi před zrcadlem. (o volnočasových aktivitách dívky, zazněly v autorčině příspěvku na 89. konferenci AUČCJ) odkazují ženy do domácnosti a potvrzují mýtus, že žena má být krásná, aby se o ni někdo vůbec zajímal.  Mediální výzkumy zjistily, že nejpopulárnějším atributem ženy je v českých médiích krása, na druhém místě je hloupost (detailně in Mahdalová 2014). Texty v učebnicích ČCJ, jež popisují vzhled a postavy, mohou zesilovat šikanu, zvanou body shaming: silný, malá, krásná, holka krev a mlíko (rovněž příklady z konference). Společně s dalším popsaným jazykovým prostředkem, takzvaným generickým maskulinem (níže) zraňují genderové stereotypy lidskou důstojnost žákyň a dlužno podotknout, též učitelek. V kontextu výuky pak negativně ovlivňují vztahy chlapců ke spolužačkám a k učitelkám.

 

  1. Genericky míněné maskulinum

Takzvané generické maskulinum, tedy označování a oslovování všech pohlaví v jakoby zástupném mužském rodě (žáci, absolventi, učitelé, sportovci aj.) je jazykově úsporné: v konferenčním příspěvku bylo citováno „pravidlo líné huby“ jedné české překladatelky, která píše studujícím e-maily s oslovením vážení studenti. Avšak zahrnování žen pod maskulinum nebylo nikdy vědecky doloženo jako vyvážený způsob označování žen a mužů, a v určitých kontextech se tak ženy vytrácejí z jazyka i z mysli. Ve strategicky významných textech, k nimž bezesporu patří i učebnice, je důležité oslovovat a označovat cílové skupiny komplexně a bez hierarchií. Přitom mohou být alternativy maskulina dokonce kratší než rodově nevyvážené původní verze, a hlavně mohou působit uživatelsky přátelštěji, jak vyplývá z internetových metodik (Valdrová 2023).[3]

Škola tedy „trénuje“ dívky od útlého dětství na to, že jsou v jazyce vynechávány. V hlavách dětí tak vzniká obraz veřejného prostoru jako mužské sféry. Výzkum asociací podle rodu (Valdrová 2008) ukázal, že učitele nebo kuchaře si děti spojují s prestižní funkcí (šéfkuchař v mezinárodním hotelu), kdežto učitelku viděly jako hysterku a kuchařku situovaly k hrncům s kolínky ve školní jídelně. Svou studii s 572 dotazovanými na českých školách nazvala Valdrová příznačně výrokem jednoho z dotazovaných žáků, který neměl tušení, že kromě mužů bádají také ženy: „Žena a vědec? To mi nejde dohromady“. Mužský obraz duševní práce zprostředkuje škola víceméně systematicky, a subverze je pak překvapující: Když badatelka A. Babanová v rámci experimentu představila třídě na základní škole celou řadu vynálezkyň, bylo dívkám až do pláče, poněvadž narušila jejich představu o mužích-vynálezcích (Valdrová 2018: 172). Co je ještě závažnější: Názvy osob, profesí a pozic v maskulinu ke škodě celé společnosti redukují životní volby dívek a činí z žen druhořadou pracovní sílu. Proto také již koncem 90. let vznikla povinnost inzerovat pracovní nabídky bez omezení pohlaví.[4] Vynechávání žen z jazyka stejně jako nereflektované stereotypy posiluje u chlapců pocit nadřazeného postavení nad ženami včetně učitelek, jak zaznělo na konferenci v citacích názorů chlapců z prestižního pražského gymnázia. Posiluje šikanu dívek a migrační faktor zde opět dívky handicapuje.

Na květnové 89. konferenci AUČCJ doložila autorka příspěvku, že v učebních textech ČCJ se kromě „generického“ maskulina objevují rodově nevyvážené vizualizace žen a mužů. Muž je spojován s akcí, žena s emocemi. Jednou učebnicí ČCJ provází ikony, konsensuálně odečítané jako mužské (obličeje bez naznačených vlasů). Obrázky ve sledované učebnici obsahují až desetkrát více mužských tváří a postav než ženských, a takové relace patrně nejsou výjimkou. Matoucí je cvičení, v němž má dívka podle obrázku vyprávět, co dělala – je ilustrováno mužskými figurkami, jež mají zřejmě být odečítány jako znázorňující onu dívku. Výzkumy výuky ČCJ z hlediska genderu doposud chybí.

 

  1. Zacházení se jmény

Některé způsoby zacházení se jmény mohou cílové skupiny s odlišným rodným jazykem pociťovat jako diskriminující. V jedné učebnici ČCJ psané pro ukrajinské mluvčí vystupuje Ukrajinka, která se při úvodním rozhovoru představuje jménem Maruška. Je otázkou, proč Ukrajinka uvádí české, navíc zdrobnělé jméno. Proč nebylo zvoleno jméno Iryna, Inna, Olha, Halina, Alla? Jména tvoří součást kulturního dědictví národa; poznávat je znamená bez námahy se seznamovat s odlišnou kulturou, jazykem, pravopisem, fonetikou. Ke zdrobňování jmen (Maruška) dochází častěji u dívek než u chlapců; nicméně zdrobněliny v určitém kontextu snižují sociální status dané osoby (detailně in Valdrová 2018: 118–120).

V české praxi je silně xenofobní zacházení s příjmeními cizinek. Francouzské příjmení jedné ministryně nebylo počeštěno formantem -ová, poněvadž je Češka; u cizinky by se užívalo počeštěné. Nepřechýlená příjmení žen a dívek je ve výuce zapotřebí používat v originále; jméno je složkou osobnosti a vztahují se na ně lidská práva.

Málo známou skutečností je, že čeština kdysi převzala poruštělé názvy ukrajinských obcí Kyjev, Charkov aj. Je to podobné, jako by v učebnicích stál ruský název hlavního města Česka Praga. Pro ukrajinské mluvčí symbolizují ruská jména okupaci, a je správné používat je tak, jak znějí v ukrajinštině.

Vyučující ČCJ se ve výuce češtiny setkávají s „exotickými“, například arabskými nebo vietnamskými jmény a příjmeními. Snaha vyučujících i spolužákyň a spolužáků naučit se je správně vyslovovat by měla být chápána jako signál vstřícnosti, přestože některá jména jsou obtížně vyslovitelná. Nepřijatelný je případný posměch ze strany nerodilých mluvčích, jak jej zažila jedna česká mluvčí při opakované snaze vyslovit vietnamské jméno. Po takové reakci může učitel/ka dítěti vysvětlit, že české artikulační orgány nejsou na cizí výslovnost nastaveny, a dítě se jistě vžije do situace, když zkusí správně vyslovit třeba české jméno Jiřina. Zároveň to pomůže celé skupině uvědomit si, jak komplexní záležitost je učit se jakýkoli cizí jazyk. Rezignace a přejmenovávání vietnamských aj. mluvčích na Lenku nebo Tondu by mělo být krajní řešení.

 

  1. LGBT+ a nebinární jedinci ve třídě

Mezi LGBT+ a nebinárními lidmi jsou samozřejmě také jedinci s migračním původem. Slovník českého patriarchátu pro ně používá desítky dehonestujících pojmenování (Ouředník 2016: 37–38). Migrační původ a hierarchie pohlaví se načítají do negativních hodnot, jak o tom ostatně svědčí necitlivá upoutávka na Ouředníkovu knihu.[5] Zaslechne-li vyučující některé z nich, je to problém, který může přerůst v šikanu, a je třeba okamžitě jednat. Zařazení tématu jinakosti identit, homofobie nebo neheteronormativity v lidských společnostech i v přírodě budou pro třídu nepochybně zajímavé.

K projevům nerovného pojednání a potenciálním zdrojem napětí i šikany patří na českých školách misgendering a deadnaming – nerespektování preferovaného rodu a jména či příjmení nebinárních dětí a studujících. Fenomén nebinarity, tedy nesouladu mezi úředně připsaným a osobně prožívaným pohlavím byl ještě zhruba před deseti lety na českých školách prakticky neznámý. Není to záležitost módy, nýbrž důsledek rozšiřujícího se vědeckého poznání o nejednoznačnosti pohlaví (School Bullying 2022). Podle empirických studií projevují nebinární lidé z celé populace nejvíce sebevražedných tendencí; jsou-li navíc jiného etnického původu, potíže se znásobují.

Není výjimkou, že nesoulad s úředně připsaným pohlavím mohou pociťovat už děti na základní škole. Po domluvě s rodiči mohou vyučující s nebinárním žákem nebo žákyní zavést komunikaci v preferovaném rodě a označovat jej:ji[6] nově zvoleným jménem (srov. Kleinhamplová (ed.) 2023 a Valdrová 2023). Vhodné a po všech stránkách zajímavé je seznamovat třídu s historickou tradicí a důležitým postavením lidí s odlišnými sexuálními identitami, kteří v historii zastávali nejvyšší pozice ve svých národech; informace lze vyhledat pod heslem two spirit culture. Cílená práce s jinakostí prospívá skupinové dynamice.

 

Jak na to?

Obrazy uklízejících matek a pracujících otců, kvalitativní a kvantitativní nepoměr v zobrazování žen a mužů vedly k publikaci příručky k posuzování genderové stránky českých učebnic poprvé před dvaceti lety (Valdrová – Smetáková – Knotková 2005). Čím nižší věk, tím rychleji si dívky a chlapci na hierarchie navykají, a s tím také logicky narůstá výskyt násilí již u dětí, jak bylo uvedeno výše. Etnický faktor napětí prohlubuje; výzkumy výuky ČCJ z hlediska genderu se zatím neprovádějí. Rovnost, spravedlnost a inkluzivitu učebního procesu umožní důraz na tyto aspekty:

  • Základem inkluzivního vyjadřování je pozorné, vyvážené označování a oslovování všech členek a členů cílové skupiny. Informace lze najít v internetových metodikách.
  • Pozorné vnímání genderových stereotypů a jejich důsledná eliminace v mluvním jednání i v učebních materiálech pomůže vyhnout se projevům hierarchizace uvnitř třídy a ochrání autoritu vyučujících.
  • Se stereotypy v učebních textech lze kriticky pracovat. Na pokyn učitelky děti například s radostí přimalovaly dlouhé vlasy mužské figurce, která měla představovat ženu.
  • Děti a studující by měli být oslovováni původními jmény. Respektovat je patří k vzdělanostní výbavě a funguje to jako dobrá příprava na budoucí zaměstnání v mezinárodních pracovních týmech.
  • Ve vlastním zájmu – zejména učitelek – je genderově vyvážené označování dětí, studujících a dalších osob, tj. alternování tzv. generického maskulina. Internetové metodiky naznačují, že nejde o to, vymýtit maskulinum z textů, nýbrž dbát na smysluplné, vyvážené a funkční jazykové zviditelnění žen/dívek a menšin.
  • Cílená práce s rozmanitostí identit prospívá dynamice skupiny. V úvahu připadají výstavy o zemích původu, ranní pozdrav v jazyce dětí s migračním původem aj.
  • Užitečné je seznamování dětí a studujících s historií LGBT+ a populace s jinými než heteronormativními identitami.
  • Vytváření pozitivních vazeb ve skupině znamená zaujmout a aktivně zapojit všechny, kdo se účastní výuky, tedy také žáky/ně „klidné“ a „tiché“. Neboť nekomunikace může být znakem neřešených osobních problémů, chybějícího bezpečného prostoru doma, případně obojího zároveň.

Manipulativní a hierarchizační jazykové postupy byly v různých jazycích analyzovány od 70. let v souvislosti s druhou vlnou feministického hnutí. Pod hesly inkluzivní vyjadřování, genderově citlivá pedagogika, generické maskulinum, gender ve škole (srov. např. Smetáčková – Vlková 2005) a dalšími jsou v češtině i v cizích jazycích v internetu dostupné kvalitně zpracované informace a metodické návody. Komplexní analýza jazykových prostředků se zřetelem k jejich hierarchizačnímu potenciálu existuje pro češtinu zatím jediná (Valdrová 2018). Obsahuje přes 800 citací z různých oblastí veřejné sféry, a třicetistránkový seznam odborných zdrojů.

V českém prostředí se ve výuce ČCJ jeví primárním úkolem eliminace projevů sexismu, jež pronikají do školského prostředí z mainstreamové jazykové praxe a sociálních sítí, nejsou-li kriticky reflektovány. Cílená práce ve smyslu rovného jazykového pojednání všech komunikujících se vyučujícím vyplatí. Přináší hmatatelné výsledky ve formě tvůrčí pracovní atmosféry, zvýšené motivace studujících a posílení přirozené autority vyučujících.

 

LITERATURA

 

[1] Tento a další zde citované internetové příspěvky neobsahují číslování stránek.

[2] Analyzované učebnice ČCJ jsou zde anonymizovány, neboť genderová (ne)vyváženost je obecným problémem českých učebnic. Přesnými bibliografickými údaji disponuje autorka příspěvku.

[3] Srov. Valdrová, J. 2023 in https://www.genderonline.cz/artkey/gav-202401-0010_inclusive-czech-language-guidelines-methodical-recommendations.php.

[4] Ovšemže nejde o nabídky práce typu „kojný“, jak v jednom televizním vystoupení vtipkovala M. Pravdová z Ústavu pro jazyk český.

[5] Upoutávka na zadní straně obálky se obrací na muže, kde se mj. píše: „Přeřízl jste ji? Vohnul? Sklátil? (…) Šmírbuch jazyka českého Vám k tomu poskytne 346 synonym.“

[6] Dvojtečka, hvězdička a další symboly se etablují v českých textech jako výrazy vstřícnosti vůči nebinárním lidem, a nezastupitelné místo mají pak v inzerci pracovních příležitostí.

 

Mgr. Jana Valdrová, Ph.D.
Autorka příspěvku je asociovaná vědecká pracovnice University Innsbruck. Kromě více než 100 publikací o českém jazykovém úzu napsala také knihu Reprezentace ženství z perspektivy lingvistiky genderových a sexuálních identit (2018, 2023). Široce vyhledávaná je její metodika inkluzivního vyjadřování v češtině. Před třiceti lety jako první jazykovědkyně otevřela problém sexistického používání češtiny, genericky používaného maskulina a počešťování cizích příjmení formantem -ová. K její činnosti patří četné publikace, přednášky, workshopy, školení a semináře o inkluzivním jazyce pro univerzity, státní orgány a instituce, neziskové a nebinární organizace, pro HR týmy podniků s mezinárodní účastí. Uskutečnila mj. přednášky a workshopy pro Evropský parlament, pro Kancelář veřejného ochránce práv. Na zakázku MPSV upravila katalog názvů profesí. Jako soudní znalkyně výrazně přispěla ke změně české matriční praxe.

 

Článek byl pro AUČCJ napsán k 89. konferenci 31. 5. 2025.

O naší asociaci

Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka, z. s. (AUČCJ) je odborná zájmová organizace učitelů češtiny jako cizího jazyka na všech stupních a typech škol i mimoškolských vzdělávacích zařízení.

Odkazy:

PŘIHLÁŠENÍ
KONTAKT

© 2020 Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka, z. s. | Vytvořilo eSoul