V příspěvku se zaměříme na výuku češtiny v Chorvatsku, především na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu. Ukážeme si příklady dobré praxe, např. začlenění zážitkové pedagogiky do jazykových cvičení, nově akreditované předměty nebo mezipředmětové projekty studentů češtiny. Představíme studentský klub bohemistů Říp a Mezinárodní vědeckou konferenci mladých bohemistů Bohemikon. Budeme se věnovat i dalším chorvatským destinacím, kde probíhá nejen výuka češtiny (Univerzita v Zadaru, krajanské komunity v Daruvaru a okolí a České besedy v Chorvatsku). Představíme úzkou spolupráci mezi vyslanou učitelkou do krajanské komunity v Daruvaru Ilonou Kirchnerovou a lektorkou Zdeňkou Kohoutkovou z Filozofické fakulty v Záhřebu, které společně pořádají různé aktivity pro krajany nebo studenty FF.
ZDEŇKA KOHOUTKOVÁ
V tomto příspěvku se vydáme na společnou cestu Chorvatskem od Záhřebu přes Zadar až do Daruvaru. Na všech těchto místech a také mnohých dalších se můžete setkat s lidmi, kteří se učí česky, umí česky, mají zájem o českou kulturu a Českou republiku z různých důvodů navštěvují, ať se jedná o vazby rodinné, ekonomické, turistické nebo akademické. Na mnoha místech v Chorvatsku narazíte na potomky Čechů nebo na české stopy. V Chorvatsku působí několik vyučujících z České republiky, proto tento článek vznikl ve spolupráci s vyslanými učitelkami v Daruvaru a okolí paní Terezou Vlček Klímovou a Ilonou Kirchnerovou a také lektorkou češtiny Kristýnou Rýglovou, která působí v Zadaru.
Katedra bohemistiky na Univerzitě v Záhřebu
Studium bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu má dlouhou a kontinuální tradici. Za oficiální počátek oboru je považován akademický rok 1918/1919, kdy byl zahájen lektorát českého jazyka. Rozvoj záhřebské bohemistiky však nelze oddělit od širšího kontextu česko-chorvatských kulturních a akademických kontaktů ani od samotných počátků moderní záhřebské univerzity, které byly úzce propojeny s českým vědeckým prostředím.
Po založení filozofické fakulty roku 1874 (tehdejší Mudroslovní fakulty) pověřila zemská vláda obsazením jedné z nově vzniklých stolic českého slavistu Leopolda Geitlera, jenž se stal vedoucím Stolice slovanské filologie. Již od počátků tak byla slavistická studia na univerzitě orientována také na bohemistickou problematiku, především v oblasti historické jazykovědy a komparativní slavistiky. V rámci přednášek ze srovnávací slovanské gramatiky byly reflektovány otázky českého hláskosloví, skladby či etymologie, pozornost byla věnována rovněž tématům literárněhistorickým, například problematice Rukopisu královédvorského.
Významnou úlohu v institucionálním rozvoji slavistiky sehrál Seminář pro slovanskou filologii založený roku 1886, který se později transformoval v Oddělení slovanské filologie. Právě v jeho rámci vzniklo samostatné studium bohemistiky. Kontinuita slavistických studií na Filozofické fakultě byla zachována od založení fakulty až do současnosti. K rozvoji chorvatské bohemistiky zásadně přispěli zejména komparativní slavisté, zatímco praktickou jazykovou výuku zajišťovali lektoři slovanských jazyků. K prvním významným osobnostem patřil Fran Celestin, jenž vyučoval ruštinu a další slovanské jazyky, věnoval se českému jazyku a literatuře, studiu slovanských kultur i překladům českých literárních klasiků.
Řádná výuka českého jazyka byla zahájena v akademickém roce 1918/1919. Prvním lektorem češtiny se stal slavista a klasický filolog Stjepan Musulin (1885–1969), pozdější ředitel Jazykového institutu Jugoslávské akademie věd a umění a její řádný člen. V letech 1918–1935 působil jako lektor češtiny na filozofické fakultě a současně externě vyučoval češtinu také na Vysoké škole obchodní v Záhřebu. Ve své České gramatice z roku 1924 podal systematický popis soudobého českého spisovného jazyka. Vedle pedagogické činnosti se intenzivně věnoval překladům slovanských literatur a odborným studiím zaměřeným mimo jiné na české autory.
Za skutečného zakladatele moderní chorvatské bohemistiky je považován akademik Ljudevit Jonke (1907–1979). Po studijním pobytu v Praze v letech 1930–1932 se systematicky zaměřil na bohemistická studia. Od roku 1947 přednášel český jazyk a literaturu a postupně vytvořil řadu specializovaných kurzů zaměřených na dějiny české literatury, například Významně se zasloužil o recepci současné české literatury v Chorvatsku i o zprostředkování chorvatské literatury českému prostředí.
Další významný mezník představovalo založení samostatné Katedry západoslovanských jazyků a literatur v akademickém roce 1967/1968, sdružující bohemistiku a polonistiku. V jejím čele stál až do roku 1995 polonista Zdravko Malić (1933–1997). Od roku 1967 působila na bohemistice Zdenka Kurzová Ribarova, která systematizovala výuku fonologie, morfologie a syntaxe současné češtiny. Její Přehled české gramatiky (1971, 2. vydání 1991) se stal základní učební pomůckou chorvatských studentů bohemistiky. Praktickou výuku češtiny zajišťovala v letech 1972–2007 lektorka Renata Rehor Kuchar, známá rovněž jako překladatelka současné české prózy a poezie. Od roku 1976 působila na katedře Dubravka Dorotić Sesar, komparativní slavistka a bohemistka, nejprve jako asistentka a později profesorka.
V současnosti na Katedře bohemistiky působí profesor českého jazyka Petar Vuković a profesoři české literatury Suzana Kos, Katica Ivanković a Matija Ivačić. Pedagogický tým doplňují domácí lektoři Alen Novosad a Slavomira Ribarova a zahraniční lektorka vyslaná z České republiky. Současná záhřebská bohemistika tak navazuje na více než stoletou tradici výuky českého jazyka, literatury a kultury v chorvatském akademickém prostředí.
Systematičtějšímu rozvoji záhřebské bohemistiky napomohla dlouhá tradice česko-chorvatských kulturních kontaktů i skutečnost, že samotné počátky moderní Záhřebské univerzity jsou spojeny se jmény blízkými českým akademickým kruhům. Když byl roku 1874 založen Filozofický fakultní ústav (Mudroslovní fakulta), zemská vláda pověřila obsazením stolic (kateder) také českého slavistu Leopolda Geitlera, jenž byl jmenován na místo vedoucího katedry. Mezi prvními šesti katedrami tak vznikla i tzv. Stolice slovanské filologie. Slavistické zájmy zahrnovaly i některé bohemistické oblasti, zejména historickojazykové – v rámci přednášek ze srovnávací slovanské gramatiky (Hláskosloví hlavních slovanských nářečí, Slovanská skladba, Základy slovanské etymologie) – ale i literárněhistorické (např. o Rukopisu královédvorském). V rozvoji Filozofické fakulty sehrály významnou roli různé semináře. Již v roce 1886 byl založen Seminář pro slovanskou filologii, který se později rozvinul v Oddělení slovanské filologie, v jehož rámci bylo následně založeno i studium bohemistiky. Slavistická studia si zachovala kontinuitu od založení fakulty až do dnešních dnů. K rozvoji chorvatské bohemistiky nejvíce přispěli komparativní slavisté, přičemž slovanské jazyky vyučovali lektoři. Prvním učitelem ruštiny a dalších slovanských jazyků byl Fran Celestin. Zpracovával jednotlivé kapitoly z českého jazyka a literatury, zabýval se kulturami slovanských národů a překládal literární klasiky, mimo jiné i české.
Řádná výuka českého jazyka začala v akademickém roce 1918/1919. Prvním českým lektorem byl slavista a klasický filolog Stjepan Musulin (1885–1969), který se stal po druhé světové válce ředitelem nově založeného Jazykového institutu Akademie. Roku 1950 byl zvolen dopisujícím a roku 1953 řádným členem Jugoslávské akademie věd a umění. V letech 1918–1935 souběžně působil jako lektor češtiny na filozofické fakultě a v letech 1920–1930 externě vyučoval češtinu i na Vysoké škole obchodní v Záhřebu. Ve své České gramatice (1924) podal vyčerpávající a systematický přehled struktury současného českého spisovného jazyka. Připravil chorvatské překlady děl řady slovanských literárních klasiků a ve svých studiích a esejích se věnoval i českým autorům.
Skutečným zakladatelem moderní chorvatské bohemistiky byl akademik Ljudevit Jonke (1907–1979). Po studiích v Praze (1930–1932) se systematicky věnoval bohemistice. Od roku 1947 přednášel český jazyk a literaturu a zahájil řadu kurzů z dějin české literatury (Český romantismus, Starší česká literatura, Literatura obrození, Česká moderna aj.). Významně přispěl k recepci současné české literatury v Chorvatsku i chorvatské literatury v Česku.
V akademickém roce 1967/1968 byla založena samostatná Katedra západoslovanských jazyků a literatur (bohemistika a polonistika). V jejím čele stál do roku 1995 polonista prof. dr. Zdravko Malić (1933–1997). Od roku 1967 působila na bohemistice Zdenka Kurzová Ribarova, která zavedla systematickou výuku fonologie, morfologie a syntaxe současné češtiny. Roku 1971 (2. vyd. 1991) vydala moderně koncipovaný Přehled české gramatiky. Praktickou výuku češtiny vedla v letech 1972–2007 lektorka Renata Rehor Kuchar, překladatelka současné české prózy a poezie. Od roku 1976 působila jako asistentka a později profesorka Dubravka Dorotić Sesar, komparativní slavistka a bohemistka (Dorotić Sesar 2010: 45–62; Kos 2019: 213–218).
V současnosti nabízí záhřebská bohemistika studium českého jazyka a literatury na bakalářské, magisterské i doktorské úrovni. Studijní program zahrnuje jak tradiční jazykovědné a literárněvědné disciplíny, tak široké spektrum specializovaných volitelných předmětů reflektujících současné trendy v bohemistice, translatologii i didaktice cizích jazyků. Vedle základních jazykových kurzů, jako jsou fonetika a fonologie, morfologie, syntax či praktická jazyková cvičení, absolvují studenti rovněž literárněhistorické předměty zaměřené na jednotlivá období české literatury 19. a 20. století.
Důležitou součást studijního programu představují volitelné předměty, které studentům umožňují profilaci podle odborných zájmů. Na bakalářském stupni probíhá většina těchto kurzů v chorvatštině, zatímco v navazujícím magisterském studiu převládá čeština jako vyučovací jazyk. Nabídka předmětů zároveň odráží interdisciplinární charakter současné bohemistiky a propojení jazykovědného, literárněvědného, kulturního a překladatelského zaměření.
K významným kurzům patří například předmět Česká literatura a film, který se zaměřuje na vztah literatury a filmu v českém kulturním prostoru od počátků kinematografie po současnost. Výuka zahrnuje základní koncepty filmové teorie, naratologie a teorie adaptace a analyzuje vybrané filmové adaptace českých literárních děl. Literárněhistorickou orientaci reprezentuje kurz Karel Čapek – typ malého velkého člověka v české literatuře, jehož cílem je interpretace Čapkova díla v kontextu české i evropské literatury 20. století.
Z jazykovědně orientovaných předmětů je významný zejména kurz Obecná čeština, který studenty seznamuje s problematikou obecněčeského substandardu a jeho postavením v systému variet národního jazyka. Pozornost je věnována fonetickým, morfologickým i lexikálním charakteristikám obecné češtiny, stejně jako jejím funkcím v současné české jazykové situaci. Kurz tak přispívá k chápání jazyka jako dynamického systému varietních realizací.
Významnou složkou studia jsou rovněž překladatelské semináře zaměřené na různé typy textů, od beletrie a poezie přes publicistické a administrativní texty až po audiovizuální překlad a titulkování. Součástí výuky je také osvojování základních technologických nástrojů využívaných v současné překladatelské praxi. Překladatelské semináře tak reagují na aktuální požadavky trhu práce i na proměny translatologické disciplíny.
V posledních letech byla studijní nabídka rozšířena také o nově akreditovaný předmět Didaktika češtiny jako cizího jazyka, určený především studentům pedagogického směru magisterského studia. Kurz se zaměřuje na moderní metody a strategie výuky češtiny jako cizího jazyka a současně seznamuje studenty s obecnými přístupy k výuce cizích jazyků. Zařazení tohoto předmětu souvisí s existencí dvou profilací magisterského studia – kulturně-překladatelského a pedagogického směru – a zároveň reflektuje potřebu kvalifikovaných učitelů češtiny v chorvatském prostředí.
Specifickou roli zde hraje česká menšina v Chorvatsku a síť škol, v nichž se čeština vyučuje v různých vzdělávacích modelech. Studium pedagogického směru tak připravuje budoucí učitele pro české krajanské školy a další vzdělávací instituce. Studenti absolvují pedagogickou praxi mimo jiné v rámci České besedy v Záhřebu, kde získávají přímou zkušenost s výukou češtiny v bilingvním a menšinovém prostředí. V kombinaci s dalším aprobačním předmětem, například angličtinou, němčinou či historií, představuje studium bohemistiky perspektivní profesní uplatnění v oblasti školství, kultury i mezikulturní komunikace.
Zážitková pedagogika ve výuce češtiny jako cizího jazyka: příklady dobré praxe
Významnou součást současné výuky češtiny na záhřebské bohemistice představuje aplikace principů zážitkové pedagogiky, a to nejen v rámci kurzů didaktiky češtiny jako cizího jazyka, ale také při praktických jazykových cvičeních. Důraz je kladen zejména na aktivní zapojení studentů do výukového procesu, propojení jednotlivých jazykových kompetencí a vytváření smysluplných tematických celků, v nichž jednotlivé aktivity na sebe logicky navazují. Takto koncipovaná výuka podporuje nejen rozvoj jazykových dovedností, ale také kreativitu, interkulturní kompetenci a schopnost samostatné interpretace kulturních jevů.
V rámci didaktických seminářů studenti připravovali modelové vyučovací jednotky založené na principech zážitkového a projektového učení. Tematicky se jednalo například o okruhy věnované podzimu, památkám Prahy, (ne)hmotnému kulturnímu dědictví UNESCO v České republice, státům světa či české frazeologii. Jednotlivé aktivity byly koncipovány tak, aby podporovaly aktivní osvojování slovní zásoby, rozvoj komunikačních kompetencí i propojení jazykové výuky s kulturním kontextem.
Jeden z projektů byl věnován (ne)hmotnému kulturnímu dědictví UNESCO v České republice. Studenti ve dvojicích během semestru připravovali prezentace zaměřené na vybrané památky a tradice, přičemž součástí každé prezentace byla také interaktivní aktivita pro ostatní studenty. Cílem bylo upevnění znalostí prostřednictvím praktické zkušenosti a multisenzorického zapojení. V rámci těchto aktivit studenti například vytvářeli záložky inspirované modrotiskem nebo připravili loutkovou scénku s postavami Rákosníčka, Pata a Mata, Krtečka a Kašpárka. Závěrečná reflexe projektu probíhala formou pracovních listů využívajících princip rébusu a vizuálních ikon reprezentujících jednotlivé položky českého nehmotného dědictví UNESCO (viz obrázek č. 1).
Významné místo ve výuce zaujímaly rovněž mezipředmětové aktivity zaměřené na českou frazeologii. Inspirací se stala jednak frazeologická cvičení obsažená v učebnicích češtiny jako cizího jazyka, jednak současné diskuse o možnostech vizualizace frazémů pomocí umělé inteligence. Studenti analyzovali doslovné a přenesené významy vybraných českých frazémů, například šplouchá ti na maják, ježkovy voči či natáhnout bačkory, a následně vytvářeli vlastní výtvarná zpracování, která měla být srozumitelná rodilým mluvčím češtiny (viz obrázek č. 2). Aktivita rozvíjela nejen lexikální kompetenci, ale také schopnost porozumění kulturně podmíněné obraznosti jazyka.
Oblíbenou formou projektové práce se stala rovněž tvorba komiksů, která podporovala kreativní jazykovou produkci a práci s multimodálním textem. Tematicky se komiksy vztahovaly například k okruhu „Česká nej“, v jehož rámci studenti pracovali s texty představujícími významné fenomény české kultury a společnosti. Mezi zpracovanými tématy se objevily například píseň Škoda lásky, osobnost Alfonse Muchy, české turistické značení, Jára Cimrman či Večerníček. Studenti následně vytvářeli skupinové komiksy propojující zdánlivě nesouvisející témata do jednotného příběhu. Výsledné práce ukázaly nejen míru osvojení kulturních znalostí, ale také schopnost kreativní interpretace a aplikace získaných poznatků v novém komunikačním kontextu (viz obrázek č. 3).
Uvedené příklady dokládají, že principy zážitkové pedagogiky mohou ve výuce češtiny jako cizího jazyka významně přispět k vyšší motivaci studentů, rozvoji komunikačních kompetencí i hlubšímu porozumění českému jazykovému a kulturnímu prostoru. Současně se ukazuje, že propojení jazykové výuky s kreativními a projektově orientovanými aktivitami umožňuje efektivně rozvíjet nejen jazykové znalosti, ale také interkulturní a sociální kompetence studentů.
Studentský klub bohemistů ŘÍP
Významnou roli v současném fungování záhřebské bohemistiky hrají také studentské iniciativy a mimoinstitucionální aktivity podporující rozvoj akademické komunity, neformální komunikace a kulturní participace studentů. Příkladem takové iniciativy je studentský klub ŘÍP, který byl roku 2023 oficiálně zaregistrován jako studentská organizace při městě Záhřebu. Přestože název odkazuje k české národní symbolice spojené s horou Říp, v kontextu záhřebské bohemistiky představuje především platformu pro setkávání studentů českého jazyka a literatury a pro organizaci odborných, kulturních a popularizačních aktivit.
Vznik studentského klubu úzce souvisí s obdobím pandemie covidu-19 a s přechodem vysokoškolské výuky do online prostředí. Studenti bohemistiky napříč jednotlivými ročníky tehdy pociťovali absenci osobního kontaktu, neformální komunikace i společných kulturních aktivit, které běžně doprovázejí univerzitní studium. Vedle online výuky postrádali zejména možnost organizovat filmové a literární večery, studentská setkání či přednášky hostujících odborníků. Na tuto situaci reagovala domácí lektorka Slavomira Ribarova založením neformálních online setkání označovaných jako „české středy“, jejichž cílem bylo podpořit komunikaci studentů v českém jazyce a současně udržet pocit akademické sounáležitosti.
V rámci těchto setkání studenti diskutovali o různých tématech spojených s českým jazykem, literaturou a kulturou a účastnili se popularizačně zaměřených přednášek, například o českých vulgarismech nebo o soukromém životě Karla Čapka. Postupně se však ukázalo, že samotná online setkání nejsou dostačující a že studenti usilují o vytvoření trvalejší komunity přesahující rámec běžné výuky.
Zajímavým aspektem vzniku studentského klubu je samotná geneze jeho názvu, která odráží specifické prostředí digitální komunikace studentské generace. Během pandemie si studenti založili společný komunikační chat, v němž vedle verbální komunikace využívali také emotikony, gify a internetové memy. V této souvislosti se opakovaně objevoval gif „R.I.P.“ („rest in peace“), užívaný ironicky k vyjádření frustrace, ztráty motivace či únavy spojené s pandemickou situací a online studiem. Jeden ze studentů tento vizuální motiv kreativně reinterpretoval: původní zkratku doplnil českou diakritikou a zasadil ji do grafického kontextu hory Říp. Vznikl tak nový symbol „ŘÍP“, který postupně získal pozitivní významové konotace a stal se označením vznikající studentské komunity.
Ačkoli studentský klub fungoval neoficiálně již během pandemie, proces jeho institucionalizace byl administrativně náročný. Registrace organizace, získání potřebných povolení a zápis do registru studentských organizací města Záhřebu trvaly více než rok. Oficiální status byl klubu udělen na jaře roku 2023. Tento krok měl nejen symbolický význam, ale přinesl také praktické možnosti v oblasti financování a organizace veřejných akcí. Studentská organizace může například žádat o finanční, materiální či mediální podporu města Záhřebu, což významně rozšiřuje možnosti realizace kulturních a odborných projektů.
V současnosti se ŘÍP podílí na organizaci většiny mimoškolních aktivit spojených se záhřebskou bohemistikou. Ve spolupráci s pedagogy a lektory pořádá tematické kvízy zaměřené na český film, literaturu, hudbu či slovanské reálie, organizuje studentské exkurze a výjezdy (například do Lublaně nebo Daruvaru) a participuje na přípravě odborných akcí. Významnou součást činnosti klubu představuje organizace Mezinárodní vědecké konference mladých bohemistů Bohemikon, která propojuje studenty a mladé badatele z různých evropských univerzit.
Činnost studentského klubu ŘÍP tak významně přispívá k formování akademické identity studentů záhřebské bohemistiky a k posilování jejich vztahu k českému jazyku a kultuře mimo rámec formální výuky. Současně vytváří prostor pro rozvoj neformálních sociálních vazeb, studentské kreativity a komunitního charakteru studia. Důležitou součástí aktivit klubu je rovněž pravidelné vydávání newsletteru informujícího o uskutečněných i plánovaných akcích, který přispívá k upevňování kontinuity a vnitřní soudržnosti bohemistické komunity.
Bohemikon – Mezinárodní vědecká konference mladých bohemistů
Významnou součást odborného a kulturního života záhřebské bohemistiky představuje Mezinárodní vědecká konference mladých bohemistů Bohemikon, která se od roku 2022 pravidelně koná na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu. Konference je určena studentům a doktorandům bohemistických a příbuzných slavistických oborů z evropských i mimoevropských univerzit a představuje jedinečný prostor pro prezentaci studentského výzkumu, navazování mezinárodních akademických kontaktů a rozvoj odborné komunikace v českém jazyce. Specifickým rysem konference je skutečnost, že jde o jedinou pravidelně organizovanou konferenci mladých bohemistů konanou dlouhodobě mimo území České republiky. Organizaci konference zajišťují především studentky a studenti Katedry českého jazyka a literatury Filozofické fakulty Univerzity v Záhřebu ve spolupráci s pedagogy a studentským klubem ŘÍP. Již první ročník konference získal ocenění rektora Univerzity v Záhřebu, což lze interpretovat jako významné institucionální uznání studentské iniciativy a zároveň jako impuls pro další rozvoj projektu.
Čtvrtý ročník konference, uskutečněný v září 2025, zaznamenal dosud nejvyšší počet účastníků. Celkem bylo prezentováno 38 konferenčních příspěvků, které předneslo 39 studentů a doktorandů z několika evropských zemí. Nejpočetněji byli zastoupeni účastníci z České republiky (23), dále studenti z Chorvatska, Polska, Rakouska, Itálie a Ruska. Přestože organizátoři dlouhodobě umožňují také online účast, převážná většina účastníků preferuje osobní přítomnost, což potvrzuje význam konference jako prostoru nejen odborného, ale i sociálního a komunitního setkávání.
Tematické zaměření příspěvků odráželo interdisciplinární charakter současné bohemistiky. Největší část referátů byla věnována české literatuře a literární vědě, výrazně zastoupena však byla také témata z oblasti sociolingvistiky, frazeologie, translatologie, historie, filmových studií či kulturních dějin. Konference tak vytváří prostor pro dialog mezi různými metodologickými přístupy a současně umožňuje mladým badatelům prezentovat výzkumy zaměřené na aktuální otázky českého jazyka, literatury a kultury.
Důležitou součástí Bohemikonu je rovněž neformální doprovodný program, který podporuje budování mezinárodní studentské komunity. Účastníci se pravidelně zapojují do komentovaných procházek Záhřebem vedených studenty místní bohemistiky a do neformálních společenských setkání. Právě propojení odborné a sociální dimenze představuje jeden z hlavních důvodů rostoucí popularity konference mezi studenty bohemistiky.
Během prvních čtyř ročníků se Bohemikonu zúčastnilo přibližně 180 studentů a doktorandů z deseti evropských zemí. Každoročně narůstá nejen počet účastníků, ale také počet opakovaných návratů studentů, kteří konferenci vnímají jako důležitou součást svého akademického i osobního rozvoje. Bohemikon se tak postupně etabloval jako významná mezinárodní platforma mladých bohemistů, přispívající nejen k rozvoji odborné komunikace a studentského výzkumu, ale také k posilování mezinárodních kontaktů a formování transnacionální bohemistické komunity.
Výuka češtiny v Zadaru
Výuka českého jazyka na Univerzitě v Zadaru je realizována od roku 2011 v rámci institucionální spolupráce mezi Jihomoravským krajem a Zadarskou župou. Výuku od počátku zajišťuje lektorka Kristýna Rýglová. Čeština je nabízena jako volitelný předmět v rámci Centra pro cizí jazyky a rovněž na Katedře rusistiky a kroatistiky Filozofické fakulty Univerzity v Zadaru. Studijní plán umožňuje studentům absolvovat až čtyři semestry výuky českého jazyka, přičemž dosažená jazyková úroveň odpovídá přibližně úrovni B1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky. Výuka je koncipována tak, aby studentům poskytla základní komunikační kompetence v českém jazyce a současně je seznámila s kulturními aspekty českého prostředí.
Vedle univerzitní výuky jsou v rámci celoživotního vzdělávání organizovány bezplatné kurzy českého jazyka pro veřejnost, a to od úrovně A1 až po B2. O tyto kurzy je dlouhodobě značný zájem, přičemž hlavní motivační faktor představuje především intenzivní rozvoj cestovního ruchu mezi Chorvatskem a Českou republikou a rostoucí kontakty v oblasti turismu, služeb a mezikulturní komunikace.
Součástí výuky i širších vzdělávacích aktivit jsou pravidelně organizované kulturní akce, například Český den či Vánoční besídka, které přispívají k prohlubování zájmu o český jazyk a kulturu v místním prostředí. Studenti a účastníci kurzů se rovněž zapojují do studijních exkurzí do Jihomoravského kraje a do krátkodobých mobilit v rámci programu Erasmus+, včetně pobytů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
Specifickou součástí jazykového vzdělávání v regionu je výuka českého jazyka na Základní škole Stjepana Radiće v Bibinje, která probíhá v rámci modelu C (viz níže) menšinového vzdělávání. Výuka je organizována jednou týdně a navštěvují ji žáci z různých základních škol Zadarské župy. Významným faktorem je zde také rodinné a migrační zázemí žáků, přičemž část z nich pochází z česko-chorvatských smíšených rodin, zejména z prostředí českých žen, které se do oblasti Zadaru přistěhovaly v souvislosti s partnerskými či manželskými vazbami.
Ve školním roce je do výuky českého jazyka na této škole zapojeno osm žáků od druhého do osmého ročníku. Tento model výuky představuje důležitý prvek udržování a rozvoje českého jazyka v diasporním prostředí a současně přispívá k posilování jazykové a kulturní identity žáků v multilingvním prostředí Zadarské župy.
Krajanské komunity v Daruvaru a okolí: jazyk, instituce a vzdělávání v diaspoře
Migrace českého obyvatelstva do chorvatských oblastí probíhala od období Rakouska-Uherska a trvala přibližně 150 let. Již od 18. století přicházeli do chorvatských zemí nejen chudí zemědělci, ale také řemeslníci, dělníci, úředníci, podnikatelé, učitelé či duchovní. Proces osídlování měl postupný charakter: v počátečních fázích šlo o individuální migraci, později o organizovanější přesuny zemědělského obyvatelstva v několika migračních vlnách.
Historické odhady uvádějí, že ve 30. letech 20. století tvořila česká komunita v Chorvatsku přibližně 40 000 osob, zatímco dnes se jejich počet pohybuje přibližně na čtvrtinové úrovni. Podle sčítání lidu z roku 2001 se k české národnosti v Chorvatsku hlásilo přes 10 000 obyvatel. Přestože Češi nepředstavují nejpočetnější menšinu, jsou často charakterizováni jako jedna z nejlépe organizovaných krajanských komunit v Evropě.
Základní institucionální rámec krajanského života tvoří tzv. České besedy, občanská sdružení, v nichž se realizuje jazyková, kulturní a společenská reprodukce české identity. První besedy vznikaly již na konci 19. století ve velkých městech (Záhřeb 1874, Dubrovník 1899), přičemž největší rozvoj nastal na Daruvarsku po roce 1920. V současnosti existuje v Chorvatsku 31 Českých besed, které představují klíčovou infrastrukturu menšinového kulturního života. Jejich činnost zahrnuje folklorní soubory, divadelní skupiny, pěvecké sbory, loutková divadla, knihovny i sportovní a zájmové aktivity.
Ústřední institucí české menšiny je Svaz Čechů v Chorvatsku, nepolitická organizace sdružující besedy, školy a další menšinové instituce. Svaz navazuje na tradici meziválečného Československého svazu (od roku 1921) a jeho sídlo se nachází v Daruvaru, který představuje geografické i kulturní centrum české komunity v Chorvatsku. Činnost Svazu zahrnuje celoroční kulturní a vzdělávací aktivity zaměřené na uchování jazyka, identity a tradic, přičemž je organizačně podporována specializovanými radami (kulturní, školská, historická, vydavatelská aj.) (Raška 2012: 150–153, 176–178; Matušek: 1994: 15–18, 46–50).
Významným aspektem institucionálního rámce je také politická reprezentace menšiny v Chorvatském parlamentu, kde českou a slovenskou komunitu zastupuje společný poslanec, v současnosti Vladimir Bílek. Financování krajanských aktivit je zajišťováno kombinací prostředků chorvatského státního rozpočtu (prostřednictvím Rady pro národnostní menšiny a příslušných ministerstev), regionálních a místních samospráv a podpory z České republiky, v posledních letech rovněž prostřednictvím projektového financování. Za dlouhodobý přínos byla Svazu Čechů v Chorvatsku v roce 2002 udělena Cena Jana Masaryka Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
Z hlediska kulturní praxe se činnost jednotlivých besed vyznačuje značnou variabilitou. Dominují pěvecké a folklorní soubory, významné místo mají také divadelní tradice, dechové orchestry, knihovny či loutkové divadlo. Tyto aktivity představují klíčový nástroj mezigeneračního přenosu jazyka a kulturních vzorců.
Historicky zásadní roli v komunitním životě sehrálo školství. Již v meziválečném období (1922–1936) vznikla v Chorvatsku síť českých škol různých typů, podporovaná institucemi z Československa i místními spolky. V současnosti je výuka češtiny v Chorvatsku realizována ve třech modelech:
- Model A – úplná výuka v češtině (české mateřské a základní školy),
- Model B – bilingvní výuka na gymnáziu v Daruvaru (čeština + vybrané předměty),
- Model C – výuka češtiny jako cizího jazyka v chorvatských školách.
Tyto modely odrážejí rozdílnou jazykovou kompetenci žáků, která se pohybuje od téměř rodilých mluvčích až po začátečníky bez předchozí znalosti češtiny. Motivace k výuce češtiny je různorodá: od udržování rodinného jazyka přes multilingvní rozvoj až po praktické využití v oblasti cestovního ruchu a mobility.
Významnou součástí systému je rovněž role tzv. krajanských učitelů, kteří působí napříč všemi modely výuky a zároveň se podílejí na činnosti besed, organizaci kulturních akcí a komunitním životě. Jejich role přesahuje tradiční pedagogickou funkci a zahrnuje také kulturní zprostředkování, komunitní práci a podporu jazykové vitality. Vedle školní výuky realizují také např. kurzy pro dospělé, zaměřené jak na praktickou komunikaci, tak na udržování jazykového dědictví. Současná krajanská komunita v Chorvatsku tak představuje komplexní sociolingvistický a kulturní systém, v němž se propojují historická migrace, institucionální struktury, školské modely a každodenní jazyková praxe. Daruvar a jeho okolí přitom zůstávají klíčovým centrem, v němž se český jazyk a kultura dlouhodobě udržují v živé a organizačně stabilní podobě.
Spolupráce mezi Daruvarem a Záhřebem
Spolupráce mezi univerzitním pracovištěm bohemistiky v Záhřebu a krajanským prostředím v Daruvaru představuje dlouhodobě rozvíjený typ propojení akademické výuky, terénní praxe a komunitního jazykového života. Od počátku působení lektorky na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu je tato spolupráce realizována zejména ve vazbě na učitelky působící v rámci české menšiny, především s Ilonou Kirchnerovou. Ta opakovaně realizovala na fakultě přednášky zaměřené na principy zážitkové pedagogiky, následované praktickými workshopy (např. tematický blok Vodník), které se u studentů bohemistiky setkaly s výrazně pozitivní odezvou. V rámci těchto aktivit si studenti vyzkoušeli mimo jiné tvorbu tzv. zvukového jezera a navazující výtvarné zpracování literárního motivu.
Významnou roli v propojení akademického a krajanského prostředí sehrává rovněž lektorka Slavomira Ribarova, která pravidelně organizuje exkurze studentů bohemistiky do Daruvaru. Tyto terénní návštěvy umožňují studentům přímý kontakt s místní českou komunitou, krajanskými spolky a institucemi, které v regionu dlouhodobě působí.
Z hlediska vzdělávací praxe je významné, že z daruvarské krajanské komunity pochází pravidelně studenti bohemistiky na záhřebské univerzitě, v každém ročníku minimálně jeden. V regionu Daruvaru se přitom již dlouhodobě formuje sedmá generace potomků českých osadníků. Současně je však nutné upozornit na proměnlivou jazykovou kompetenci této populace, neboť v důsledku intenzivního kontaktu s chorvatštinou dochází k výrazným interferencím na všech jazykových rovinách. Tyto kontaktní jevy se projevují jak v lexiku, tak v syntaxi, a vedou rovněž ke vzniku hybridních forem, které nejsou plně kompatibilní ani s českou, ani s chorvatskou normou (např. třebám ʽpotřebujiʼ).
Významným impulzem pro rozvoj tvůrčí spolupráce byl rovněž projekt organizovaný Svazem Čechů, v jehož rámci přijel do Daruvaru a následně do Záhřebu lektor tvůrčího psaní René Nekuda. Ten zde realizoval kurzy kreativního psaní pro členy Klubu literátů a studenty bohemistiky a následně je zapojil do projektu vzniku knihy povídek, která společným úsilím vyjde na podzim roku 2026. Ústředním motivem této publikace, jejímž specifikem je zapojení obou jazykových a kulturních stran, je předmět jako nositel biografické a paměťové zkušenosti.
LITERATURA
DOROTIĆ SESAR, Dubravka. Bohemistika na Sveučilištu u Zagrebu. In: Slavenski jezici u suvremenom kontekstu. Zagreb: FF Press, 2010, s. 45–62.
KOS, Suzana. Sto godina češkoga jezika na Filozofskom fakultetu u Zagrebu. In: Croatica et Slavica Iadertina, 2019, roč. 15, č. 2, s. 213–228.
MATUŠEK, Josef. Češi v Chorvatsku. Daruvar: Jednota, 1994.
RAŠKA, Pavel. Češi v Chorvatsku: dějiny a současnost krajanské komunity. Praha: Academia, 2012.
Mgr. et Mgr. Zdeňka Kohoutková, Ph.D. (*1987) (Filozofski fakultet, Sveučilište u Zagrebu) absolvovala na Masarykově univerzitě magisterské studium v oborech učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy, český jazyk a literatura a slovinský jazyk a literatura. Doktorské studium ukončila v roce 2025 na Univerzitě v Lublani na katedře bohemistiky v rámci programu Slavistická studia, kde se v disertační práci zaměřila na srovnávací výzkum české a slovinské entomologické terminologie. V letech 2014–2022 působila jako vyslaná lektorka českého jazyka v Lublani a od roku 2022 pracuje jako lektorka českého jazyka na Filozofické fakultě Univerzity v Záhřebu na katedře bohemistiky. Ve své odborné činnosti se věnuje terminologii českých zoologických a botanických názvů, didaktice češtiny jako cizího jazyka a možnostem využití zážitkové pedagogiky ve výuce. Zajímá se rovněž o jazykový obraz světa v lidové slovesnosti a o propojování lingvistického výzkumu s pedagogickou praxí.
Článek byl pro AUČCJ napsán k 92. konferenci 7. 3. 2026.
